|
Michal Kordula, který kvůli bolesti zad pořád vyplňuje kolonku mezi marody kádru Slovácka, byl dlouholetou oporou našeho dnešního soupeře z Jablonce. O tom, na co, či na koho rád vzpomíná, kdo je z týmu Jablonce jeho velkým kamarádem, nebo co ho motivuje k rychlému uzdravení přináší následující rozhovor.
Michale, nejde se prve nezeptat na tvůj zdravotní stav?
Tak můj aktuální zdravotní stav je takový, že začínám jezdit na rehabilitace do Zlína, kde se mnou cvičí na různých nestabilních plošinách. Pro mě spousta nových cviků. Pro mě jednotvárné a nudné, ale bez toho se na ten trávník nejde vrátit, takže to musím absolvovat. Pro mě osobně je tohle období hodně těžké, protože jsem nikdy nebyl takto dlouhodobě zraněný.
A tvůj návrat na trávník?
Já si myslím, že je to spíše v nedohlednu. Já se teď o tom bavil s trenérem, že by bylo dobré, abych se dal tak do kupy, že bych v prosinci absolvoval takový čtrnáctidenní tréninkový meziblok a pak naskočil do zimní přípravy. Já ale věřím, že bych mohl začít už dříve a začít s klukama trénovat už v průběhu podzimu. Na hřiště už to letos nevidím, ale začít trénovat už bych chtěl. To je teď můj cíl.
Jaké jsou to pocity muset sledovat spoluhráče pouze z tribuny?
Při domácích zápasech stojím v tunelu (vchod na hrací hřiště). Je to pro mě výhoda, že jsem blízko hřišti. Občas tam na kluky něco zakřičím. Jsem s klukama o přestávce v kabině. Samozřejmě když něco vidím, tak se snažím poradit, před zápasem kluky povzbudím, ale ta pomoc je pro konečný výsledek hodně malinkatá, nebo spíše vůbec žádná.
Ale výkon, výsledek a předvedená hra v posledním utkání proti Boleslavi tě musela potěšit.
Je pravda, že kluci v posledním utkání předvedli skvělý výkon. Klobouk dolů před nimi, protože v deseti uhrát takový výsledek proti takovému mužstvu, jako je Boleslav.
Nyní čeká Slovácko tým Jablonce, kde jsi dříve působil. Jak by jsi Jablonec, jako soupeře představil?
Přijede ambiciózní mužstvo, které hraje ofenzivní, kombinační fotbal. Mužstvo které těží z kvality hráčů, kteří jsou tam dlouho, jako je Luboš Loučka, nebo Lafi (David Lafata pozn. red.). To jsou pro mě dvě klíčové osobnosti Jablonce.
Z tvého pohledu největší síla a slabina Jablonce?
O slabinách nám určitě teprve řekne trenér, který je bude mít zmapované. A síla? Určitě v té jejich kombinaci. Jak Loučka, tak Karel Piták umí udržet balon na kopačkách a pak těží z křídelních prostorů, kde posílají centry na Lafiho, který si ten balon v šestnástce najde. V tom je hodně silný.
Jaký byl pro tebe největší zážitek v průběhu angažmá v Jablonci?
Když vzpomínám na Jablonec, tak musím říct že hrozně rád vzpomínám na pana Peltu, trenéra Radu … Hrozně se těším, až sem v sobotu přijede kustod týmu Aleš Češek. S tím už jsem domluvený, že mu přivezu burčák. Vzpomínám na to angažmá hrozně rád. Vždycky to mám spojené hlavně s klukama se kterýma jsem se tam seznámil, ať je to teď Luboš Loučka, na kterého se těším, nebo na Lafiho, na Pitáka … Fotbalové vzpomínky? Určitě na pohár UEFA a na finálové zápasy poháru.
A nedá se mi nezeptat, jaký nejsilnější okamžik byl na Slovácku?
Asi znovu cesta tím pohárem. Kdy jsme za trenéra Mazury to dotáhli až do finále. A musím zmínit i domácí zápasy. Tady když se doma vyhraje, tak ta oslava toho vítězství je vždycky krásná, když si člověk sedne před ten náš kotel. To je nádherný pocit. Říkal jsem i klukům v kabině, že tohle je pro mě motivace se ještě vrátit. Moct si sednou před kotel po vyhraném zápase a užít si to.
| 
