|
Už je tomu šest a půl let, co se grandiózní srdcař slováckého fotbalu Pavel Němčický rozloučil s vrcholovou kariérou. Pro klub ale dýchá dál, aktuálně je trenérem třetiligového B-týmu. „Těší mě, že jsem tady mohl pokračovat. Ke klubu mám vztah,“ uvedl 39letý rodák z Uherského Hradiště v seriálu „Slovácké ikony“.
Než probereme trenéřinu, řekněte nám – chybí vám ligový fotbal?
Teď už ne, už je to dlouho, co jsem skončil. (úsměv) Jen ze začátku to byl nezvyk.
Zavzpomínáte si občas na sezony v Synotu, respektive ve Slovácku?
To jistě. I vzhledem k tomu, že svým svěřencům pořád dávám nějaké podněty z kariéry. A co se mi nejvíc vybavuje? Jak se z malého provinčního klubu stal stabilní účastník první ligy. Je potřeba za to poděkovat pánům Valentovi a Zemkovi.
Sedmým rokem pracujete ve Slovácku jako trenér. Sedla vám profese?
Ano, baví mě a doufám, že to se mnou baví i kluky. (smích) Snažím se o to. Využívám zkušeností a praktikuji spíš věci, které mě bavily. Byl jsem sice víc běžec, ale raději jsem měl herní věci. V mládeži se tady celkově snažíme rozvíjet práci hráčů s míčem. Samozřejmě běžecké a silové tréninky k fotbalu také patří.
Byť jste byl obránce, gró vaší trenérské filozofie tedy není precizní defenziva?
Klukům se snažím předat zkušenosti, ukazuji jim například, jak se mají stavět při bránění, ale snažím se praktikovat útočný fotbal. Snad se mi to daří. (úsměv)
Inspiruje vás některý tým ve světě?
Každý den sleduju špičkové celky a je radost se na to dívat. Ve Španělsku jsou v Realu Madrid a v Barceloně úžasné individuality, v Anglii se mi dlouhodobě líbí Arsenal. Díky způsobu práce, který razí trenér Wenger. Upřednostňuje mladé hráče, víceméně bezejmenné, přesto se s mančaftem drží pořád ve špici. Klobouk dolů.
Ve Slovácku máte na starosti třetiligový B-tým. Je náročné hráče motivovat k práci?
Pořád je potřeba dávat jim nějaké podněty. Je však výhodou, že se kluci potkávají na stadionu s A-mužstvem. Vidí ligové fotbalisty, občas si s nimi zatrénují a potom mají motivaci k tomu, aby se mezi ně zapojili natrvalo.
Vás svěřenci respektují a vnímají jako legendu klubu?
Znají mě, v tomto to není zas tak dlouho, co jsem hrál. Já jsem sice přísný, protože bez tvrdé práce není ovoce, ale také se snažím být lidský. Věřím, že nám to funguje.
Hráči, co prochází vašimi rukami, sní o první lize, potažmo o zahraničí.
Prozraďte na závěr, jaká je vaše meta, na kterou byste jako trenér rád dosáhl?
Byl jsem pět let u dorostu, teď pracuji rok u béčka a pořád mě práce naplňuje. Jsem spokojený. Nicméně nebráním se tomu někdy trénovat ligu. Je to takový sen, ale vše má svůj čas. Pokud by to ovšem nevyšlo, určitě se nezhroutím. (úsměv)
PAVEL NĚMČICKÝ
Rodák z Uherského Hradiště je symbolem novodobé éry slováckého fotbalu. První ligu hrál už v dresu JOKO Uherské Hradiště v sezoně 1995/1996. Poté strávil tři ročníky v Liberci, načež se vrátil do rodného kraje. Za Synot, respektive Slovácko bojoval v letech 1999 až 2010! V první lize zde odehrál 182 utkání a vstřelil čtyři góly. Fanoušci na něj nedali dopustit, milovali jej za příkladný patriotismus a skromnost. Klub na jeho počest vyřadil dres s číslem 12.
| 
