|
Celý šťastný se živí fotbalem, jako divák holduje hokeji. To prozradil v naší rubrice „Slovácko Plus“ záložník Vlastimil Daníček.
„Hokej je rychlý, pořád se něco děje. Proto mě baví,“ vysvětlil vyhlášený bojovník. Lásku k populárnímu zimnímu sportu získal už v dětství, když tatínek začal pracovat na stadionu ve Zlíně.
„Jak měl službu na rolbě, jezdil jsem za ním po tréninku. Býval jsem na zimáku už tři hodiny před zápasem, sledoval jsem i venkovní rozcvičky hráčů,“ vzpomíná. „A když jsem utkání nestíhal, díval jsem se na něj alespoň v televizi. Přitom jsme si s mamkou dělali srandu, že je dobré, že tátu vidíme. Ujistilo nás to, že je v práci a ne někde v hospodě,“ dodal se smíchem.
Na zápasech Vlastimil Daníček přicházel do styku i se samotnými hráči, zejména při podepisování kartiček. A pohyb táty v hokejovém prostředí mu přinášel také další krásné věci. „Někdy mi sehnal dres nebo hokejku. Když jsme s kluky hráli hokej na rybníku, měl jsem hůl třeba od Martina Hamrlíka,“ prozradil. Byly to pro něj zkrátka časy plné jedinečných zážitků, nad kterými se stále rozplývá.
„Když Zlín získal titul v roce 2004, táta mě a bratránka vysadil na rolbu a z ní jsme sledovali oslavy. To je nezapomenutelné.“ Není proto divu, že v hokeji je sympatickému fotbalistovi nejbližší Zlín. Jakmile může, chytí šálu a vyrazí na extraligové duely. „Kluci z týmu, když jdou se mnou, si ze mě dělají srandu. Že zápasy prožívám a při gólech mávám šálou,“ líčí Daníček s úsměvem.
Ačkoliv jej hokej na stadionu pohlcuje, pomáhá mu odreagovat se a prostě jej baví, nikdy nezalitoval, že se mu nevěnuje aktivně. Fotbal je pro něj jasnou jedničkou. „Miluji jej. Nevyměnil bych jej ani za nic,“ potvrdil.
Nicméně na dotaz, zda hokejistům něco aspoň trochu nezávidí, po chvíli přemýšlení našel odpověď. „Je pravda, že trochu jim závidím to, že můžou častěji pít,“ rozesmál se. „Ale zase jim nezávidím, že skoro celý čas na ledě musí strávit ve sprintu,“ doplnil dobře naladěný odchovanec Slovácka.
| 
