|
V době neúspěšné série Slovácka dostal brankář Matouš Trmal šanci na hřišti mistrovské Plzně a málokdo tehdy v říjnu tušil, jaký příběh se začíná psát. Dvacetiletý mladík si rychle získal uznání i sympatie, napevno obsadil bránu Slovácka a dnes je z něj už i reprezentant Česka do 21 let. „Odmalička jsem si chtěl připsat aspoň jeden ligový start a ještě nedávno jsem si říkal, že aspoň ten jeden musím udělat. Najednou je startů a všeho tolik. Je to pěkné a užívám si to,“ líčí v rozhovoru pro klubový web velký obdivovatel Petra Čecha.
Matouši, měl jsi představy o tom, jak to bude v lize vypadat, až budeš chytat?
Představoval jsem si, že nastoupím na pěkném stadionu, kde bude plno lidí a v rámci premiéry se to splnilo. (úsměv) Bylo to v Plzni, před deseti tisíci fanoušky a bylo to příjemné. Při zápase mi to ale ještě tolik nedocházelo, asi jsem byl ještě v euforii, že jsem nastoupil a minuty mi hodně rychle uběhly. (úsměv) Až pak druhý den, jak jsem se na zápas podíval v televizi, mi přišlo neuvěřitelné, v jakém prostředí jsem chytal.
Z ligy jsi nadšený?
Žil jsem pro tohle odmala, co se právě děje. (úsměv) Můj příběh sledují všichni známí a lidé z Tasovic na Znojemsku, odkud pocházím. Ptají se, podporují mě a je to příjemný pocit.
Co tě zatím nejvíc fascinovalo?
Nejraději mám chytání před našimi fanoušky. Jsou skvělí.
Rychle jsi získal za své výkony a vystupování popularitu. Změnil se ti život?
Docela jo. Lidé mi píšou a zajímají se o Slovácko, i když nejsme Sparta nebo Slavia. Jsem za to rád.
Je těžké to ustát v hlavě?
Ne, jsem pořád pokorný. Vedli mě k tomu naši, mám skvělou rodinu, která mě podporuje i drží, takže žádná sláva mi do hlavy nestoupne. Říkám to tak všude.
V bráně z tebe i přes mladý věk vyzařuje klid. Je to věc povahy?
Jsem flegmatik, to o sobě vím a říkám to na rovinu. (úsměv) Ale spíš jde o vývoj, dřív jsem si zápasy hodně bral do hlavy, nicméně v posledních dvou letech jsem se uvolnil a zápasy beru víc tak, že si je chci užít. Řekl bych, že jsem zkušenější, fotbalu dávám maximum a v hlavě jsem dobře připravený. Ta zdravá nervozita ze mě opadá s úvodem utkání.
Změna v mentalitě přišla „samovolně“, nebo ji něco zapříčinilo?
Po odchodu Milana Heči jsem si říkal, že by šance chytat ligu mohla přijít a vlastně jsme se na tuto příležitost už i dřív připravovali s trenérem gólmanů Juřičkou. „Šlapal“ po mně, snažil se ze mě vyždímat maximum a po všech stránkách mě na vrcholový fotbal připravoval, takže je asi jeho největší zásluha, jak na tom jsem a že chytám v lize. A dále byl pro mě zlomový rok 2018. S áčkem jsem poprvé vyrazil do Turecka, tam jsem chytal první přátelák a jak jsem s mužstvem byl, tak jsem si toho víc a víc vážil a nepřipouštěl jsem si žádný tlak. Měl jsem akorát ten sen zachytat si jeden zápas v lize. (úsměv)
Zmínil jsi Milana Heču - ozval se také s gratulacemi po ligových startech?
Ano, psal mi hned po Plzni. A co vím, tak si píše i s dalšími kluky, takže se vždycky necháváme navzájem pozdravovat.
Na závěr malé zpestření - mezi fanoušky se objevila přezdívka „Trmal de Gea“. Jak se ti líbí?
Je pěkná, ale do něj mám ještě daleko. (smích) Uvidíme, co bude v budoucnu. Ale přezdívka se poslouchá fakt hezky. (úsměv)
| 
